Dnes se vzdám touhy nutit druhé, aby se chovali podle mých scénářů.
Když moje matka bydlela v domově důchodců, dařilo se jí, aby se každá její návštěva cítila provinile. Často jsme končili návštěvu s pocitem vyčerpání z jejích stížností. Pokoušeli jsme se matku potěšit a současně změnit: Předepsali jsme jí scénář, ve kterém by byla šťastná. Nepodmíněná láska však znamená, že budeme brát člověka takového, jaký je. U mé matky to znamenalo, že přijmeme její rozhodnutí trpět. Rozhodli jsme se, že scénáře pro mou matku roztrháme a místo toho si ve vztahu k ní vybereme smíření, jako svůj jediný cíl.